ZÍSKEJTE SLEVU 5 % NA 1. NÁKUP stačí se registrovat

Niki Lauda

 

Jeho nejčernější den

Severní smyčka Nürburgringu 1. srpna 1976  ho málem připravila o život. Toho dne se právě na tomto okruhu jela Velká cena Německa. Z hlediska uspořádání i bezpečnosti se tehdy příliš nelišil od současnosti.

Úroveň bezpečnosti při závodech Formule 1 byla v 70. letech výrazně nižší, než jaká je dnes považována za přijatelnou. Na okruzích přišlo od roku 1970 do začátku 80. let bohužel o život 11 jezdců. Nebýt jednání jeho týmových kolegů onoho dne při Velké ceně Německa 1. srpna 1976, mohl být legendární rakouský jezdec Andreas Nikolaus "Niki" Lauda dost možná jedním z nich. 

Týden před závodem Lauda zorganizoval další závodníky, aby se k jeho bojkotu připojili. Kvůli nedostatečné bezpečnosti trati se mu Nordschleife a závod Formule 1, který se na ní konal, nelíbilo, zejména vzhledem k tomu, že tehdejší počasí, které nebylo pro smyčku nijak neobvyklé, hlásilo déšť. Závod přesto nebyl zastaven, protože bojkot byl o jeden hlas zamítnut. 

 Lauda v té době jezdil za Ferrari, obhajoval titul mistra světa a jeho soutěživý duch mu nedovolil závod vynechat, i když byl v průběžném pořadí sotva o krok napřed.

Během druhého kola došlo k tragédii, když Laudovo Ferrari vyletělo z trati, narazilo do svodidel a začalo hořet.

Jeho Ferrari 312T2 se vznítilo, když se od svodidel odrazilo zpět na silnici. Brett Lunger a Harald Ertl do něj narazili, i když ne tak silně jako Lauda, když narazil do zábran. A na rozdíl od Laudy, který zůstal ve svém voze, je mohli opustit.

Ještě horší bylo, že mu spadla přilba a jeho hlava zůstala vystavena plamenům. Byl při vědomí, ale byl uvězněn v kokpitu. Jakmile se objevili, Arturo Merzario, Guy Edwards, Lunger a Ertl se pokusili Laudovi pomoci. Pozoruhodné je i to, že ostatní piloti ohrozili vlastní bezpečnost a životy, aby zachránili Laudu. Bez jejich statečnosti by Lauda nepochybně zahynul hned na místě.

Lauda v podstatě seděl uprostřed ohně a trvalo asi minutu, než se nám podařilo odpoutat. Ertl se mezitím pokoušel uhasit oheň hasicím přístrojem, který někde našel. Guy Edwards vyprávěl, jak Lauda během většiny nehody mluvil a křičel: "Dostaňte mě ven,".

Po nehodě byl poslán do nemocnice v Adenau a odtud byl letecky přepraven do univerzitní nemocnice v Mannheimu. Tam byl jeho zdravotní stav označen jako kritický. Zranění byla děsivá: Lauda měl prakticky celé pravé ucho znetvořené žárem, popálené vlasy a oční víčka a pravá strana lebky byla vážně popálená. Navíc se nadýchal horkého jedovatého kouře, který mu vážně poškodil plíce.

Podstoupil řadu operací, včetně rekonstrukce obličeje, ale na jeho vlastní žádost se plastické operace omezily na "opravu" očních víček, aby mohl oči normálně používat. Právě včas na Velkou cenu Itálie, která se jela na okruhu v Monze, se šest týdnů po nehodě vrátil na sedadlo řidiče. Měl speciálně upravenou přilbu, aby mu její nasazování s obvazy na obličeji nebylo tak nepříjemné.

Niki Lauda k nehodě prohlásil: "V pátek jsem nemohl řídit, nemohl jsem se zbavit strachu, nehoda se mi vrátila." Narážka na sezónu F1 1976 obecně a Laudovu nehodu konkrétně ve filmu Rush, česky Rivalové. Pokračuje: "V sobotu jsem se vrátil, znovu jsem sedl do auta, cítil jsem se klidnější a začalo to fungovat. Celkově se umístil na čtvrtém místě.

I když se Jamesi Huntovi podařilo několik závodů před koncem sezony snížit Laudův bodový náskok, stále byl na druhém místě. Při Velké ceně Japonska, posledním závodě roku, měl Lauda před Huntem tříbodový náskok. V den závodu hodně pršelo a trať byla zaplavená. Před začátkem závodu se čekalo, až déšť ustane, ale situace se nezlepšila. Přesto byl start závodu vyvolán televizním přenosem.

Lauda startoval třetí, Hunt druhý. Lauda však po několika kolech zastavil a oznámil odstoupení ze závodu s tím, že je příliš riskantní v tomto počasí pokračovat. Carlos Pace a Emerson Fittipaldi ho následovali, ale James Hunt pokračoval v závodě. V konečném pořadí porazil Nikiho Laudu o jeden bod a získal titul mistra světa. Než však v roce 1985 se závoděním skončil, vyhrál šampionát ještě jednou v roce 1977 a ještě jednou o sedm let později, v roce 1984.

 Tragédie v roce 1973

 Tři roky předtím za podobných okolností zahynul na následky popálenin jezdec Roger Williamson.

Zachránce Laudy, Merzaria je jistě hrdina, ale skutečnost je taková, že tehdejší formulové závody byly mimořádně brutální a nemilosrdné. Možná by ostatní piloti pokračovali v letu bez zastavení, kdyby jim hořící vrak Laudova automobilu nezablokoval cestu a nedonutil je k tomu. Stejně jako Lauda sám tři roky předtím projel kolem jiného pilota, který nutně potřeboval záchranu.

Tím pilotem byl pětadvacetiletý britský občan Roger Williamson, kterému se ve vysoké rychlosti na závodním okruhu Zandvoort v Nizozemsku poškodila pneumatika. Williamson uvízl uvnitř hořícího převráceného vozu, který zachvátily plameny. Pokusil se ho zachránit  jezdec David Purley, v důsledku čehož ze závodu odstoupil. Williamson byl hluboce zaklíněný a Purley nebyl schopen trosky vozu sám zvednout, takže nemohl nic dělat. Mohl jen poslouchat srdceryvné výkřiky agónie svého dlouholetého přítele.

Hasiči na trati byli prakticky neúčinní, protože neměli dostatečný výcvik ani nehořlavé oblečení. Purley se ze zoufalství pokusil uhasit požár sám, ale neuspěl. Dal ostatním řidičům pokyn k zastavení, ale ti se podle svých pozdějších výpovědí domnívali, že vzhledem k tomu, že k řidiči patřil hořící automobil, nebyl nikdo ohrožen na životě. Pokračovali tedy v jízdě. Williamson zemřel na následky popálenin při havárii.

Naprosto zdrcující a nesmazatelná je scéna, kdy rozrušeného, zmateného a rozzuřeného Purleyho odhánějí od vraku auta jeho přítele nevybavení hasiči.

Když se po závodě ptali Nikiho Laudy, proč nezastavil, tak odpověděl, že je placený za ježdění a nikoliv za zastavování.  A osud tomu chtěl, že za tři roky se ocitl ve stejné situaci, ale měl štěstí. 

Další aspekty života a práce

Se dvěma letouny Fokker F-27 založil Lauda, který byl také pilotem, v roce 1979 první leteckou společnost Lauda Air jako dopravce na objednávku. První pravidelné lety na Dálný východ po obnovení provozu odstartovaly v roce 1988 a od roku 1990 má Lauda Air celosvětovou koncesi na pravidelné lety. 

Když se 26. května 1991 v Thajsku zřítil Boeing 767, došlo k velkému neštěstí letu Lauda Air 004 a 223 obětem na životech.

Užší spolupráce se společností Lufthansa začala v roce 1992. V roce 2003 se Lauda Air připojila k síti Austrian Airlines.

Během rozpadu Air Berlin si Lauda 23. ledna 2018 podruhé zajistil rakouskou zakázku na náhradní díly a koupil dceřinou společnost Air Berlin Niki, aby ji začlenil do Laudamotion. Z tohoto důvodu spolupracovala se společností Ryanair, v níž v březnu 2018 prodala podíl.  Do konce roku 2018 společnost Ryanair plně převzala kontrolu nad tímto podnikem. Lauda v březnu 2019 opustil také pozici generálního ředitele, nadále však působil jako předseda výboru akcionářů.

Film Rivalové

* Rivalita mezi Jamesem Huntem a Nikim Laudou je námětem amerického, německého a britského filmu Rivalové (Rush) z roku 2013, který natočil režisér Ron Howard. Jamese Hunta ztvárnil Chris Hemsworth a Nikiho Laudu německý herec Daniel Brühl. Dále se ve filmu objevily Natalie Dormer, Olivia Wilde a Alexandra Maria Lara. Autorem hudby je Hans Zimmer.

Zajímavosti z Nikiho života

Ačkoli měl Lauda někdy na veřejnosti image nevtipného bručouna kvůli jeho většinou přímočarému chování, dovolil si hrubý vtip s reportérem americké televize, který s ním měl udělat rozhovor na místě jeho požární nehody v roce 1976 na Severní smyčce Nürburgringu. Lauda předtím nenápadně položil do trávy na místě nehody croissant vyjmutý z hotelového bufetu a rozhovor přerušil hned na začátku. Počkejte chvilku, řekl reportérovi. Pak croissant "našel" a šťastně vykřikl: "Podívej, tady je moje ucho!" 

 V roce 1990 hostoval ve filmu Fire, Ice & Dynamite, kde hrál herce Rogera Moora.

 V roce 2006 si zahrál Krále v seriálu Disney-Pixar Auta. 

V lednu 2011 Niki Lauda pronesl hanlivé poznámky o tanečním páru složeném ze dvou homosexuálních mužů, kteří měli vystoupit v taneční show Dancing Stars. Bál se, že děti tím budou zmatené a že jednoho dne bude člověk muset ospravedlňovat, že je heterosexuální.

Smrt

V srpnu 2018 podstoupil transplantaci plic, aby napravil poškození z nehody v roce 1976. Dne 20. května 2019 zemřel na dlouhodobé zdravotní problémy.  Byl pohřben ve své závodní kombinéze a smutek držela i řada osobností nejen z okruhu F1, ale i herců a politiků.